14.15h - Beseda - TalkShow na téma „Mozek a mládí“
• TalkShow bude na téma vývoje mozku dětí, všechny okolní vlivy versus genetické zákonitosti - o tom všem si budou povídat zábavnou formou kandidát na prezidenta JUDr. Vladimír Franz, předseda Pirátů PhDr. Ivan Bartoš,Ph.D., zakladatel a předseda "Centra nadání", editor pan Václav Fořtík.
České školství stále nevěnuje nadaným dětem takovou pozornost, jakou by potřebovaly pro plný rozvoj svých schopností. U některých se o jejich mimořádném talentu ani neví, protože jej učitelé nerozeznají. Nadání se někdy projevuje nezvyklým způsobem nebo je provázeno třeba poruchou učení či jiným handicapem.)
Učitelé často považují za nadané žáky ty, kteří jsou snaživí a dobře plní zadané úkoly, což je však značně omezený pohled. Zatímco bystré dítě umí odpovídat, má dobré nápady a často bývá vůdcem skupiny vrstevníků, nadané dítě klade další otázky, má neobvyklé nápady a často pracuje samostatně, případně vyhledává společnost starších dětí. )
Podle odborníků jsou v populaci asi dvě až tři procenta žáků s mimořádným nadáním, takže jich do základních škol chodí možná přes 20 tisíc. Pedagogům se ale podle statistik z roku 2010/2011 podařilo identifikovat jen 1088 nadaných dětí
Nadání bývá často doprovázeno handicapy
Pro řadu učitelů i rodičů je jejich chování nepochopitelné, neodpovídá totiž žádným vývojovým normám, které známe z vývojové psychologie, a proto si často nevědí rady, jak a zda vůbec tyto děti dále rozvíjet. Malí géniové tráví čas nejraději s dospělými nebo staršími kamarády. Mnozí nadaní předškoláci mají také tendenci organizovat lidi a věci a v důsledku hledání jasného řádu zdůrazňují pravidla, která se jim snaží vnucovat. Častým důsledkem tohoto chování je neoblíbenost nadaných dětí v širším kolektivu.
Budoucí virtuos potřebuje přinejmenším hudební nástroj a kvalitního učitele, budoucí olympionik sportovní vybavení a trenéra. Totéž platí v oblasti intelektu. Nebude-li dítě v podnětném prostředí, jeho zvídavost a motivace k poznávání se vytratí. Děje se to běžně. Většina nadaných dětí zůstane nepoznána a tudíž i patřičně nerozvíjena.
Existují děti s takzvanou dvojí výjimečností. Zároveň jsou v nějaké oblasti nadané (třeba intelektově), i handicapované (například s výraznou vývojovou poruchou učení, případně chování). Zejména tyto děti patří mezi většinu nadaných neidentifikovaných. Bez zvláštní péče mohou mít ve škole nepřehlédnutelné problémy.Mimořádně nadané děti jsou obvykle rozpoznatelné už ve velmi útlém věku, někdy už v prvním roce života. Samozřejmě záleží na tom, v jakém prostředí dítě žije a jak umí lidé kolem "číst" signály, které na mimořádné intelektové nadání dítěte upozorňují. V pěti či šesti letech už mohou být některé šance dítěte promeškány. Například dítě, které nemělo ve věku kolem tří let (u mimořádně nadaných dětí i dříve) nikoho, kdo by trpělivě odpovídal na jeho otázky, má omezený slovník a jeho předpoklady k budoucí školní úspěšnosti jsou tím sníženy.
Rodiče mají prvotní zodpovědnost za volbu vzdělávací cesty pro své dítě, mělo by zařazení dítěte být záležitostí jejich jednání s vedením školy a s odborníky, kteří s ní spolupracují. Nejčastějšími stesky nadaných dětí v současné škole je nuda, nepochopení, izolovanost, absence někoho, s kým by mohly sdílet společné zájmy. Snaha učitelů dokázat jim, že nejsou tak dobré, "jak si učitel myslí, že si dítě myslí". Teoreticky je možné nabídnout mnoha nadaným dětem vstřícné a podnětné prostředí v běžné škole. Prakticky to funguje pouze v případech, kdy je škola zaměřena spíše na děti než na instituci. Velmi záleží i na tom, jak takového žáka přijmou spolužáci. Není výjimkou, že podle učitele žák "zvýšeným nárokům nestačí" a přitom skutečnou příčinou selhání je přizpůsobení se skrytému nátlaku spolužáků. Existuje ale i mnoho dětí, jejichž nadání je tak specifické a výjimečné, že je škola při nejlepší vůli rozvíjet nemůže. Proto by měla existovat taková variabilita v nabídce vzdělávání, aby každé dítě mělo možnost najít pro sebe nejvhodnější variantu.